TADY JE UKLIZENO

O CHLAPEČKOVI, KTERÝ DOSTAL HODNĚ DÁRKŮ

,,Timíku, už se vyspíš jen jednou a bude ti pět!“ zvolala maminka.
,,Já vím! Jupí!“ zajásal Timík. ,,Mami, a dostanu nějaké dárky?“
,,To víš, že jo. Těšíš se?“
,,Jooo! Chtěl bych velkého plyšového slona, takového, jakého má Terezka! A taky hasičskou helmu! A dinosaury! Nejvíc bych chtěl natahovacího gumového hada, víš? Toho, jak má Áďa! Ne, vlastně ne! Přeju si to fialové auto, co jsme viděli v hračkářství v Praze. Víš, které myslím?“ Timíkovi zářily očička jak dvě hvězdičky. Už se nemohl dočkat. Na své narozeniny se těšil celý rok a to je taaak strašně dlouho! ,,Mami, kolik dostanu dárků? Bude jich hodně?“
,,Ty bys chtěl, aby jich bylo hodně?“
,,Jo, chci jich mít plný pokojíček!“
Maminka se zasmála. ,,Kdyby jich bylo tolik, to by sis je ani neužil.“
Ale užil. Pomyslel si Timík. Vůbec nechápal, proč maminka řekla, že by si je neužil. Vždyť dárky jsou bezva. Každý přece chce hodně dárků.

Konečně nastal dlouho očekávaný den, den Timíkových pátých narozenin. Tentokrát se Timík vzbudil dřív než obvykle a začal opatrně šťouchat do své sestřičky Medy, aby se probudila také. ,,Dnes mám narozeniny!“ zašeptal ji do ouška. Meda vykulila rozespalá očka a chraplavým hláskem zakřičela: ,,Jupi jej!“ Věděla totiž, že konečně bude moct sníst všechny dobrůtky, které s maminkou společně připravily na oslavu.

Zazvonil zvonek.
,,Time, Medo, už jsou tady! Pojďte přivítat hosty!“ zavolala maminka. ,,Hele, to je děda! A má harmoniku!“ Zatímco dědeček ve dveřích zpíval Hodně štěstí, zdraví, milý Timíku, přijela další dvě auta. ,,Děti!“ zvolal oslavenec a běžel jim naproti. Timíkovi bratranci a sestřenice ho objímali a pusinkovali. To bylo radosti! No ne, kdo další to přijel? Druhá babička s dědou jsou tu a nesou obří dort zdobený žlutými, zelenými a červenými lentilkami. ,,Mňaminka!“ Vyhrkla malá Meda a hned se po něm natahovala.

Timík stál uprostřed všech hostů a vypadal, že se trochu stydí, ale nestyděl se. Jen nenápadně pozoroval ruce ostatních, zda v nich někdo nedrží nějaký dárek. Nic ale neviděl. Po chvíli však přišel tatínek s velikánskou krabicí. Papír, ve kterém byla zabalená, vypadal jako vesmír! I když byl černý, vůbec nepůsobil smutně, protože na něm bylo spoustu třpytivých zlatých hvězdiček.

,,Waw! No to je parádní!“ vykřikl Timík nadšeně. Co se asi skrývá vevnitř? Hned to chtěl zjistit. ,,Timi, společně ti přejeme všechno nejlepší! Ať ti hvězdičky na nebi připomínají nás všechny, kteří tě milujeme. Až dárek rozbalíš, nezapomeň se podívat do…“ Tatínek ještě ani nestihl doříct své přání a Timík už nedočkavě rozbaloval vesmírnou krabici. ,,No ty jo! To je raketa! A jak je veliká! Připravte se na start. Vrrr, chrrr, drrrrž a letíííí až na Měsíc!“

Bylo vidět, že dárek Timíka opravdu potěšil. Ještě aby ne, vždyť maminka s tatínkem dobře věděli, že létání do vesmíru je jeho nejoblíbenější hrou. Jenže Timík čekal, že toho dostane více, a tak si rakety po chvíli přestal všímat. Zbytek oslavy přemýšlel o tom, kolik dárků ještě asi dostane. Nic dalšího ale nedostal. Když sfoukával svíčku na dortu od babičky, něco si přál. Jaké bylo jeho přání? To nikomu neprozradil.

Ten večer Timotej usnul rychle. Byl po celém dnu velmi unavený. Zdál se mu zvláštní sen.
,,Timíku, já vím, co sis přál.“ slyšel ve snu jemný hlásek.
,,Tebe neznám. Kdo jsi?“ zeptal se Timík udiveně.
,,Já jsem zajíc Ušoun. Mám tak velká ušiska, že slyším i ta nejtajnější přání!“
,,Vážně? Tak co jsem si přál?“ zkoušel Timík Ušouna.
,,To, o čem jste si s maminkou povídali ráno. Přál sis, abys měl plný pokojíček dárečků. Abys dostal úplně všechno, co si přeješ. Pořád to chceš?“
,,Jo, to chci!“ odpověděl Timík bez zaváhání.
,,No dobře, tak já ti to splním.“
,,Cože? A jak?“ nechápal Timík.
,,Jsem kouzelný, nejen že slyším všechna přání, ale můžu je i splnit.“
,,Páni! Tak to je skvělé!“

V tu chvíli se v dětském pokojíčku objevilo vše, co si kdy Timotej přál. Oči mu málem vypadly z důlků! Běhal od jedné hračky k druhé a nevěděl, s čím si má hrát dřív. Budu si hrát na rytíře! Když nasedl na koně a začal šermovat mečem, uviděl hasičskou helmu. Dřív než si ji nasadil na hlavičku, proměnil se v muzikanta ve slavné kapele. Hra na buben ho však rychle omrzela a začal stavět zoologickou zahradu. Támhle jsou pastelky! Namaluju obrázky pro maminku a tatínka. 

U žádné hry nevydržel dlouho. Po chvíli byl v pokojíčku takový nepořádek, že si už ani neměl kde hrát. Uklízet se mu nechtělo. Měl pocit, že tohle sám nikdy uklidit nezvládne. A navíc, neměl nové věci kam dát. Všechny skříňky byly plné jeho starých, ale oblíbených hraček.

V tom si vzpomněl na svou raketu. Kde vůbec je? Hledal a hledal, ale nemohl ji mezi všemi těmi věcmi najít. Při pomyšlení na to, že ji už nikdy neuvidí, mu začalo být smutno. Vždyť ji dostal od všech, které má tak rád. Co vlastně říkal tatínek, když mu přál k narozeninám? ,,Až dárek rozbalíš, nezapomeň se podívat do…“ Do čeho se měl podívat? Nemohl si vzpomenout.

Do očí se mu valily slzy. Ze všeho nejvíc si chtěl lehnout do postýlky se svou raketou. Potřeboval by, aby mu maminka zazpívala oblíbenou písničku, když je mu tak smutno. Jenže raketa byla ztracená a postýlka plná hraček. Měla by si maminka vůbec kam sednout? Jeho pokojíček vypadal úplně jinak než normálně. Už nebyl tak hezký a útulný a nešlo v něm dělat to, co měl rád. Teď mu už bylo jasné, co maminka myslela tím, že by si tolik hraček neužil.

,,Proč pláčeš, Timi? Myslel jsem, že budeš šťastný, když ti splním tvoje tajné přání.“ ozvalo se z balónu nahoře. Byl to zajíc Ušoun, který všechno pozorně sledoval.
,,Když jsem si přál mít plný pokojíček hraček, nevěděl jsem, že to takhle dopadne.“ vzlykal Timík. ,,Už se mi tu nelíbí. Nemám si kam lehnout a nevím, kde je moje raketa!“ rozplakal se znova. ,,A co moje maminka? Kam si sedne, když budu chtít písničku?“
Ušoun se na Timíka zadíval a řekl laskavě a moudře: ,,Víš, že jsi zrovna zjistil jednu velmi důležitou věc?“
,,Opravdu? A jakou?“
,,Že ne všechna splněná přání přinášejí štěstí. Nebuď smutný. Tvoje raketa se neztratila.“ Ušoun hladil Timíka a ten se náhle probudil.

Seděl u něj tatínek s dlaní na jeho tváři: ,,Tobě se zdálo něco ošklivého? Slyšel jsem, že pláčeš.“
,,Tatínku!“ vykřikl Timík a pevně ho objal. Rozhlédl se po svém pokoji a viděl, že vypadá stejně jako dřív. Všechny staré hračky byly na svém místě a u postýlky stála jeho milovaná raketa. Jakmile ji spatřil, usmál se i přes slzičky, které se mu ještě stále leskly na lících. ,,Tati, zopakuješ mi prosím, cos mi přál k narozeninám?“ zeptal se potichu.
,,To víš, že jo. Ať ti hvězdičky na nebi připomínají nás všechny, kteří tě milujeme. Nezapomeň se podívat do malého kulatého okénka na raketě. Uvidíš v něm, která tvá přání ti přinesou opravdové štěstí.“ Timík nemohl uvěřit, co vidí. Na sedadle řidiče seděl vysmátý zajíc Ušoun ve skafandru! Otočil se na Timíka, ukázal na hvězdy, mrknul a nastartoval.

ilustrace: Marie Juklíková
mariemioolaf@gmail.com

čtěte dále: JAK SE TIMÍKOVI SPLNILO VÁNOČNÍ PŘÁNÍ

Milé čtenářky, milí čtenáři,

chtěli byste se svými dětmi vytřídit hračky, ale bojujete s tím, že se vaše dítě nechce s ničím rozloučit? Nezoufejte. V článku Proč se děti nechtějí rozloučit se svými hračkami aneb tajemství laskavého třídění se dozvíte, jak na to. 

Chcete, aby vaše děti úklid bavil? Stáhněte si obrázkového průvodce úklidem kuchyně V KUCHYNI JE UKLIZENO ZDARMA, jehož součástí je i didaktická hra na UKLÍZECÍ NAVIGACI. 

Máte doma hodně věcí a sami se cítíte zahlcení? Přidejte se již k tisícovce čtenářů mého e-booku Obklopte se tím, co milujete aneb 4 kroky na cestě od třídění věcí k životu, jaký chcete a naučte se mou univerzální metodu třídění

Líbí se vám moje tvorba? Buďte se mnou v častějším kontaktu na sociálních sítích. Sledujte mě na Instagramu či Facebooku.

2 názory na “O CHLAPEČKOVI, KTERÝ DOSTAL HODNĚ DÁRKŮ”

  1. Pingback: JAK SE TIMÍKOVI SPLNILO VÁNOČNÍ PŘÁNÍ - TADY JE UKLIZENO

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *