TADY JE UKLIZENO

Menu

Proč se děti nechtějí loučit s hračkami? TAJEMSTVÍ LASKAVÉHO TŘÍDĚNÍ

Úklid a děti, Úklid jako cesta sebepoznání /

,,Pravidelné třídění hraček s dětmi, to je krásný ideál! U nás to ale nefunguje. Moje dítě se nechce s ničím rozloučit. Nechává si na památku i obal od lízátka,“

svěřila se mi jedna maminka. Z jejího sdělení je zřejmé, že by ráda se svým dítětem hračky třídila. Jenže její mysl ji okamžitě říká jedno velké ALE. Otázkou je, zda je odmítnutí dítěte rozloučit se s jakoukoli věcí opravdu tak zásadní překážkou pravidelného a společného třídění.

Na první pohled se totiž může zdát, že ano. Co se asi honí v hlavě maminky?

BUDU TŘÍDIT SAMA BEZ DÍTĚTE?

Prostě hračky vyházím, až bude moje dítě spát... Ne. To nemůžu! Kdyby tohle někdo udělal s mými věcmi, fakt by mě to naštvalo.

NEBO NEBUDU TŘÍDIT VŮBEC?

Není to sice ideální řešení, ale je to rozhodně lepší než třídit bez přítomnosti dítěte. Prostě si chce všechno nechat no... Měla bych jeho rozhodnutí respektovat.

Ani jedna z těchto možností nevede k ideálu pravidelného a společného třídění. Znamená to, že pro maminky, jejíchž děti se nechtějí loučit s žádnou hračkou, je tento ideál nedosažitelný? Pojďme se nejdříve zaměřit na to, jaké pocity a projevy může nadměrné množství hraček způsobovat v dítěti i v rodiči:

POCITY A PROJEVY ZAHLCENÉHO DÍTĚTE

ZMATEK

Nadměrné množství možností může způsobovat problémy s koncentrací a rozhodováním. Dítě je těkavé a neví,
s čím si má hrát.

LHOSTEJNOST K VĚCEM

Příliš velký počet hraček může způsobit, že k nim dítě ztratí emocionální vztah a nedokáže ocenit jejich hodnotu. O své věci nepečuje, protože je považuje za samozřejmost.

NUDA

Mnoho podnětů může snížit schopnost kreativity a brání rozvoji fantazie. Dítě se nedokáže samo zabavit a vyžaduje neustálou pozornost.

NENASYTNOST

Dítě může mít tendenci hromadit hračky a neustále vyžadovat nové věci. Ty mu však přinášejí jen chvilkové potěšení, které se stane jeho drogou, kterou chce zas a znova.

POCITY A PROJEVY MAMINKY ZAHLCENÉHO DÍTĚTE

BEZRADNOST

Maminka může mít pocit, že nedokáže řešit problémové situace, které se v souvislosti s hračkami objevují.

STAROST O DÍTĚ

Maminku může trápit vidět, že její zahlcené dítě není spokojené. Může se obávat také toho, jaký budou mít důsledky plynoucí z nadměrného množství vliv na budoucnost jejího dítěte.

ZLOBA

Hromady hraček válející se všude po domě a dítě, které je nechce uklízet, mohou v mamince způsobovat vztek.

POCIT VINY

Maminka může cítit výčitky, že dovolila, aby mělo dítě příliš mnoho hraček. Když vidí, jaký dopad to má na dítě, může mít pocit, že selhává ve výchově.

PŘETÍŽENÍ

Maminku může vlivem péče o dítě přepadat pocit emocionálního i fyzického vyčerpání.

JSEM IGNOROVANÁ

Když se maminka snaží přimět dítě, aby své hračky uklízelo a ono ji nevnímá, může si připadat přehlížená a ignorovaná. Tento pocit může vést k frustraci a samotě.

Tyto znaky zahlceného dítěte a jeho rodiče nemusí být pojmenované. Minimálně však způsobí nepříjemný pocit: ,,Když je doma moc hraček, není v tom dobře ani mému dítěti, ani mně,“ což zmiňovaná maminka potvrdila. V tom je ukrytý pravý důvod toho, proč pravidelné třídění hraček s dítětem považuje za ideál. Co je tím pravým důvodem?

JE TO LÁSKA!

VŮČI DÍTĚTI

Maminka své dítě miluje a chce pro něj to nejlepší. Touží po tom, aby bylo samostatné a zodpovědné za své věci a potažmo i za svůj život, protože věří, že díky tomu se bude cítit skvěle.

VŮČI SOBĚ

Maminka se sama touží cítit skvěle. Chce častěji zažívat pocit, že to zvládá. Nechce být pořád tak unavená, naštvaná a sama.

Oba tyto důvody mohou být opět nepojmenované. To je také hlavní příčina toho, proč se maminka může cítit nejistá, když dítě při třídění projeví negativní emoce. Může se totiž díky nim probudit její největší vnitřní strašák: nejsem dost dobrá máma.

PROČ NEGATIVNÍ EMOCE DĚTÍ ZPŮSOBUJÍ V MAMINKÁCH POCIT, ŽE NEJSOU DOST DOBRÉ?

Vzpomeňte si na své dětství. Jsou vám povědomé věty jako: Hlavně nebreč! Nevztekej se! Nebuď smutná… Buď hodná holčička…? Pokud ano, je dost možné, že jste hluboko uvnitř přijaly mechanismus: kdo projevuje negativní emoce, ten selhal. Ideál je být vždy klidná, vyrovnaná, veselá, laskavá … 

Jenže to je velmi často všedním dnům maminek s dětmi na míle vzdálené, že? Negativní emoce projevujete jak vy, maminky, tak i vaše děti. Máte tedy pocit, že jste selhaly jako ženy, ale také jako matky. Za své dítě totiž cítíte odpovědnost, a tak jeho projevy negativních emocí považujete za své vlastní výchovné selhání.  

A ještě vám nějaká Anna Kamenická radí, abyste s dětmi třídily hračky. To jim máte negativní emoce způsobit aktivně?

 

Negativní emoce nejsou špatné. Jsou to signály, které hlásí, že nám něco chybí. Když se je rozhodneme ignorovat, společně s nimi potlačíme i naše potřeby. Když se nebudeme věnovat svým potřebám a nepřijdeme na to, jak je správným způsobem naplnit, nebudeme spokojení.

Nyní vám na konkrétním příkladu ukážu, jak negativní emoce signalizují nenaplněné potřeby. Představte si potřebu spánku u dítěte. Takto mohou vypadat projevy značící únavu v různých obdobích vývoje dítěte:

  • NOVOROZENĚ: potřeba = spánek, projev = pláč
  • PŘEDŠKOLNÍ DÍTĚ: potřeba = spánek, projev = vztekání: ,,Nechci jít spát!"
  • ŠKOLNÍ DÍTĚ: potřeba = spánek, projev = popis slovy: ,,Jsem unavený, potřebuju jít spát."

Potřeba dítěte se nemění. Mění se však signály, kterými dává dítě svou potřebu najevo navenek. Našim úkolem jako rodičů je zorientovat se v potřebách a projevech našeho dítěte. Největší nejistotu v nás může způsobit to, když je projev dítěte v úplném rozporu s jeho potřebou.

Můj pětiletý syn už nechodí odpoledne spát, protože to nepotřebuje. Jsou však dny, kdy rozeznám, že by si jít lehnout měl. Jeho potřeba spánku se projevuje tím, že je podrážděný,  plačtivý a nedá se s ním na ničem domluvit. Když ho však dávám do postele, vztekle křičí, že nechce jít spát. Takové situace jsou pro mě jako pro mámu emocionálně náročné. Uvědomila jsem si, že i já mám strach z negativních emocí svých dětí.

Pomáhá mi však připomenout si, že je moje dítě opravdu unavené a tím, že ho dám spát, mu neubližuju, ale naopak pomáhám. Většinou v těchto případech usne do půl minuty a po spánku je připravený na to, abychom si o celé situaci popovídali:

,,Timi, všimla jsem si, že když jsi unavený, tak se Ti chce víc plakat. Všiml sis toho taky? … To je proto, že tělíčku není dobře a potřebuje si odpočinout, víš? Slyšela jsem, že jsi mi říkal, že nechceš jít spát. Jenže kdybych Tě nechala vzhůru, bylo by Ti ještě hůř. Udělala jsem to proto, aby Ti bylo dobře. Cítíš se teď líp?“ Jeho odpověď je většinou kladná. Párkrát se dokonce stalo, že mi sám řekl: ,,Maminko, nechce se mi jít do postýlky, ale cítím, že tělíčku není dobře.“

Úplně stejné to je i v případě třídění hraček. Dítě má nějakou nenaplněnou potřebu a dává ji najevo tím, že se nechce hračky vzdát. To je však pouze projev, který nemusí vždy odpovídat jeho pravé potřebě. Dítě však ještě nedokáže popsat slovy, jakou potřebu má nenaplněnou, a tak může docházet k nedorozuměním a nechtěnému porušení důvěry ze strany nás, rodičů. 

Abychom mohli třídění hraček s dětmi úspěšně zvládnout, je třeba se na sebe naladit. Vzájemné naslouchání, pochopení, empatie, respekt a důvěra jsou totiž základními předpoklady pro to, aby mohlo dojít k domluvě, která vyhovuje oběma stranám. 

Pojďme se tedy podrobněji zaměřit na to, co se může odehrávat v dětském nitru při třídění hraček:

5 DŮVODŮ, proč dítě při třídění projevuje negativní emoce
5 NENAPLNĚNÝCH POTŘEB, které může dítě v souvislosti s hračkami mít

1. EMOCIONÁLNÍ POUTO: Dítě může mít k některým hračkám silné emocionální pouto. Jsou pro něj víc než jen fyzickými předměty. Představují pro něj zdroj jistoty a bezpečí.

potřeba: bezpečí, jistota, přátelství

Tuto potřebu může dítěti naplňovat hračka sama. Jak takovou hračku poznat? Dítě si s ní pořád hraje, chce ji mít u sebe, často s ní usíná. Pro mou roční neteř to je háčkovaný medvídek. Jednou ho ztratila a večerní usínání pro ni bylo opravdu stresující. Když se našel, z očí ji sálal klid a radost.

2. STRACH Z ROZLOUČENÍ: Dítě může při třídění cítit nejistotu z toho, co se stane s jeho hračkami, když budou pryč. Může se obávat, že hračky budou smutné nebo samy.

potřeba: rozehnání obav, ujištění

,,Podívej na tu hračku pod gaučem, jak je tam sama a smutná. Běž ji honem uklidit k ostatním." Na první pohled nevinná věta, která však může dítě velmi manipulovat a způsobit v něm pocit viny vůči hračkám, se kterými si už nehraje a klidně by se s nimi rozloučilo.

Dítě potřebuje ujištění, že to, že pošle hračky dál, neříká nic o jeho morálce. Vysvětlete mu, co se s vyřazenými hračkami bude dít. Poděkujte jim, že vám udělaly radost a pošlete je dál někomu dalšímu, koho potěší a kdo si s nimi bude chtít hrát.

3. VZPOMÍNKY: Dítě může spojovat své věci s důležitými událostmi. Když se s nimi má rozloučit, může se bát, že ztratí své vzpomínky.

potřeba: uchování vzpomínek

V životě každého z nás jsou události, na které nechceme zapomenout. Jak poznat, že je pro dítě nějaká vzpomínka opravdu důležitá? Často se k ní vrací a nechce se vzdát předmětu, který mu danou událost připomíná.

Jednou vzal můj švagr Timoteje (mého syna) na výlet do Prahy. Jízdenka z vlaku, kterou mi hned po návratu Tim ukazoval, pro něj byla připomínkou události, na kterou se dlouho těšil a o které ještě týdny mluvil. Ale nehrál si s ní. Pořád se někde válela a překážela. Vzpomínky můžeme uchovávat různými způsoby. Nechat si samotný předmět nemusí být vždy nejšťastnějším řešením.

Co třeba vytvořit vzpomínkovou knihu, do které si dítě zaznamená své nejdůležitější vzpomínky? Můžete do ni vlepit fotky předmětů, které danou událost připomínají a napsat či nakreslit vše, na co nechcete zapomenout.

4. NEDOSTATEK KONTROLY: rozloučení s hračkami může pro dítě znamenat ztrátu kontroly nad tím, co se děje s jeho majetkem. Může se cítit bezmocné, pokud nemá možnost rozhodovat o svých věcech.

potřeba: rozhodovat, pocit moci

,,Doteď si pamatuju, jak jsme měli v první třídě donést svou nejoblíbenější hračku. Byl to plyšový medvěd ještě po tátovi. Vracela jsem se pro něj a máma mezitím uklízela a vyhodila ho. Tu křivdu si ponesu snad celý život." Třiďte vždy za přítomnosti dítěte a dejte mu prostor rozhodovat.

5. NEDOSTATEK DOVEDNODTÍ NA TŘÍDĚNÍ: Některé děti se mohou cítit zmatené ohledně toho, jak třídit a rozhodovat, které hračky si ponechat a které ne. Může jim chybět jistota v tom, jak udělat správná rozhodnutí.

potřeba: vědět, jak na to

A přesně to si ukážeme v následující části. Nejdřív si přečtěte popis postupu při třídění hraček a na konci najdete myšlenkovou mapu pro lepší přehled.

POSTUP PŘI TŘÍDĚNÍ HRAČEK S DĚTMI (od 3 let)

  • PŘÍPRAVA

Je důležité nezahltit dítě hned na začátku. Nechtějte vytřídit vše najednou. Nejprve rozdělte hračky do kategorií. My je například máme rozdělené takto: panenky, zvířátka, plyšáci, kuchyňka, vláčky, auta, díla, duplo, lego, hry a puzzle, vyrábění, knížky.

Pokud máte malé děti, pomůže jim, když z třídění uděláte hru. Nakreslete obrázky jednotlivých kategorií a rozmístěte je po pokoji. Ke každému z nich dejte odpovídající hračky.

Třiďte každý den pouze jednu kategorii hraček. Tím, že budete proces třídění opakovat několik dní za sebou, dítě si ho rychleji osvojí. Naplánujte si, kdy budete s dítětem třídit a napište si to do kalendáře. Pro první třídění vyberte kategorii, ke které dítě nemá až tak velký vztah. U nás to jsou například plyšáci.

  • OTÁZKY

Hračky z dané kategorie dejte na jednu hromadu a řekněte dítěti, aby si z nich vybralo nejoblíbenější hračku. Je důležité udělat tento krok, protože zvolená hračka bude sloužit jako určitá meta, s kterou budete porovnávat ostatní hračky. Dávejte dítěti postupně do ruky jednu hračku za druhou a ptejte se ho na tyto otázky:

  • Máš rád/a tuto hračku?
  • Baví Tě hrát si s ní?
  • Jak moc důležitá je pro Tebe tato hračka ve srovnání s tou nejoblíbenější? (srovnání s nejoblíbenější hračkou dokážou až starší děti, u nás to fungovalo cca ve věku pěti let; míru důležitosti dítě může ukázat rozpětím rukou, pomůže mu znát možnosti: hodně důležitá, trochu důležitá a nedůležitá)

Hračky rozdělte na dvě hromady podle toho, jestli byla odpověď dítěte kladná či záporná. Hračky, v jejichž případě dítě odpovědělo kladně, dejte na hromádku NECHÁME SI TO. V dalším kroku se věnujte zbylým hračkám.

  • ROZHODNUTÍ

Věnujte pozornost hromadě hraček, v jejichž případě dítě odpovědělo záporně (nemá to rád/a, nebaví mě hrát si s tím, oproti oblíbeným hračkám to není moc důležité). Ptejte se na tyto otázky:

  • Proč tuto hračku nemáš rád? (možné odpovědi: nelíbí se mi, je rozbitá, je stará)
  • Proč Tě nebaví hrát si s ní? (možné odpovědi: je pro mimina, chtěl/a bych už něco jiného)
  • Dokázal/a bys tuto hračku poslat někomu, kdo ji bude mít rád a bude si s ní chtít hrát?

Když dítě odpoví kladně, dejte hračku na hromádku POŠLEME TO DÁL. Když odpoví záporně, zkuste přijít na důvod, proč se dítě nechce hračky vzdát a snažte se rozpoznat, o jakou nenaplněnou potřebu u něj jde. Pokud danou potřebu dítěte dokážete naplnit jiným způsobem než tím, že si hračku necháte, udělejte to (památeční kniha, ujištění atd.). Pokud ne, dejte hračku na hromádku ZATÍM SI TO NECHÁME. 

  • V DĚTSKÉM POKOJI

Vraťte se k hromádce NECHÁME SI TO a řekněte dítěti, aby si z ní vybralo 20-30 hraček, které jsou pro něj úplně top. Domluvte se s dítětem, že uděláte pokus: nechte v pokojíčku jen tolik hraček, o kolik se dítě dokáže samo postarat (uklízet je). Zbytek hraček z hromady NECHÁME SI TO + hromadu ZATÍM SI TO NECHÁME dejte někam stranou (do sklepa, na půdu). Ujistěte dítě, že o hračky nepřijde. Slibte mu, že když ukáže, že dokáže mít hračky v pokojíčku pod kontrolou, navýšíte jejich počet nebo je vyměníte za další.

Tak co, vyzkoušíte to? Pokud ano, věřte, že už samotný pokus společně třídit může být novým začátkem a důležitým krokem směrem ke spokojenosti vás obou. Když budete své dítě od mala vést k tomu, aby mělo pod kontrolou své věci, dáte mu tak pevné základy pro to, aby mělo v budoucnu pod kontrolou i svůj život. Pamatujte, že vaším cílem není způsobit mu bolest, ale ukázat mu, jak být spokojený. Nikdo se necítí spokojeně, když mu vše padá na hlavu.

Tříděním to však nekončí, ale začíná! Pokud vás zajímá, jak nastavit systém v hračkách poté, co je spolu s dětmi vytřídíte, přečtěte si tento článek.

Je pro vás těžké učit děti něco, v čem si sami často nedokážete poradit? Přidejte se již k tisícovce čtenářům mého e-booku Obklopte se tím, co milujete aneb 4 kroky na cestě od třídění věcí k životu, jaký chcete, a já vám v něm ukážu, že třídění věcí může odstartovat proměnu nejen vašeho domova, ale i života.

Pokud máte nějakou otázku, neváhejte mi napsat na e-mail: annakamenicka@tadyjeuklizeno.cz. Moc ráda vám odpovím! Těším se na vás také na mém Instagramu či Facebooku. 

4 názory na “Proč se děti nechtějí loučit s hračkami? TAJEMSTVÍ LASKAVÉHO TŘÍDĚNÍ”

  1. Naďa

    Keby deťom nebolo dávané toľko hračiek, nebolo by čo triediť. 🙂
    Ja som mala za celé detstvo (60. roky) 3 bábiky (panenky). Túžila som ešte po takej, ktorej by sa dali robiť účesy, tej som sa nedočkala, lebo že „mám bábik dosť“. Tá jedna navyše by moje potreby už doplnila na 100%. Hračky sa u nás nevyhadzovali. Zmestili sa do tej jednej police, ktorú som na ne mala. Buď doslúžili, alebo sa posunuli menším deťom v rodine. Alebo boli ukradnuté pri sťahovaní, alebo z pivnice paneláku v čase, keď som sa s nimi už nehrala.
    Stálo by za úvahu zaoberať sa aj psychologickou stránkou množstva hračiek dieťaťa. Aj tým, že každá kúpená vec sa raz stane odpadom.
    Ešte príbeh známeho z jeho detstva (nie o triedení, ale o upratovaní): Keď mu mama kázala upratať si izbu a okúňal sa, pohrozila, že keď ju hneď neuprace, o 15 minút mu ju uprace ona. V tej chvíli sa do toho pustil. Lebo jeho mama upratovala štýlom, že prišla do izby s veľkým vrecom, všetko, čo voľne ležalo, doňho dala a vrece vyhodila. Stalo sa to iba raz a bolo to účinné naveky. Nevadilo jej, ak „upratané“ hračky boli v krabici pod posteľou, deti jasne poznali jej kritériá upratanej izby.

    Odepsat
    1. Anna Kamenická

      Milá Naďo,

      Děkuji Vám za komentář: 🙂 Vím, že dřív to bylo jinak. Lidé žili v úplně jiných podmínkách. Když jsem byla malá, měla jsem to dost podobně jako Vy. Mamka nám šila plyšáky ze starého oblečení, protože nebyly peníze. Jelikož mám 4 mladší ségry, vím, co je to dědění (nejen) hraček. Ani u nás nebylo co vyhazovat.

      Máte pravdu i v tom, že přílišné množství hraček má z hlediska psychologie negativní dopad na děti a z hlediska ekologie na planetu.

      Jak říkáte, kdyby měly všechny děti přiměřené množství hraček, nebylo by co třídit. Jenže nemají, a proto je důležité naučit se počet hraček regulovat. Realita je taková, že mnoho rodin se potýká se zahlcením hračkami. Některé ne svou vinou – stačí, že má dítě narozeniny a dostane od příbuzných a přátel hromady věcí. Doba se změnila. Máme více možností. To však vyžaduje i větší zodpovědnost. Musíme se v tom naučit chodit. 🙂

      Odepsat

  2. Pingback: ,,MAMINKO, UDĚLEJ ZAS PŘÍTULNOU ATMOSFÉRU." - TADY JE UKLIZENO

  3. Pingback: O CHLAPEČKOVI, KTERÝ DOSTAL HODNĚ DÁRKŮ - TADY JE UKLIZENO

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *